manželka se rozhodla udělat se mnou rozhovor...tady je

​Konstelace
Rozhovor Kateřiny Šimáčkové s Jiřím Šimáčkem o jeho nové vášni
 
Zkus prosím nějak zobecnit, co to jsou ty systemické nebo rodinné konstelace?
Konstelace jsou zážitkovou metodou řešení problémů. Princip je jednoduchý – na semináři si klient postaví s pomocí ostatních účastníků „živý model“ svého systému. Díky tomu, že je obraz systému tvořen živými lidmi, dostáváme jasnou informaci o tom, co se děje pod povrchem jeho systému. Vidíme, jaký vztah je mezi jednotlivými částmi (členy) systému. V rodině, ale i v jiných systémech, totiž neviditelně působí skryté síly, které mohou být příčinou různých omezení - problémů v rodinných, partnerských nebo i pracovních vztazích, příčinou nemocí, různých bloků a selhání. Metodou konstelací je možné tyto skryté síly rozpoznat a jejich působení uvolnit. Přesněji řečeno konstelace umožňují harmonizovat celý systém tak, aby působil v náš prospěch. To je vlastně cílem konstelace – harmonický stav našeho systému.
 
Můžeš prosím pro začátečníky popsat, jak takový den s konstelacemi probíhá.
Na konstelačním semináři se sejde pár lidí (klientů); na mých seminářích je to zpravidla kolem deseti. Je celkem jedno, jestli už někdo z nich má nějaké zkušenosti s konstelacemi nebo je na podobném semináři poprvé. Kdo má zájem, prostě mi krátce vysvětlí, co by chtěl vyřešit – čili stanoví zakázku.  Já mu navrhnu, za koho si má ze skupiny vybírat zástupce (například za sebe, svoje rodiče a sourozence). Každému zástupci je přiřazena konkrétní role Vybraní zástupci se pak postaví do prostoru a klient je rozmístí podle svého momentálního pocitu – tak se začne stavět úvodní obraz konstelace. Zástupci jsou pak dotazováni, jak se v dané chvíli a postavení cítí. V této fázi klient získává informace o struktuře svého vnitřního obrazu systému. Přemisťováním zástupců, hledáním jejich vhodného postavení a nenásilně řízenou slovní interakcí (užitím takzvaných konstelačních vět) se konstelace postupně proměňuje směrem k harmonickému uspořádání.  Úvodní obraz systému se promění v předobraz rozřešení. Ke konci konstelace se může klient postavit na místo svého zástupce, na celou konstelaci se podíval „zevnitř“ a fixovat si obraz „správného“ uspořádání svého systému a svůj pocit z tohoto uspořádání. Právě přijetí tohoto obrazu (skoro bych řekl, jeho fyzické zažití) má pro klienta hlavní osvobozující účinek.
Jak je to možné, že člověk v roli zástupce může pociťovat a vyjadřovat pocity lidí, které nikdy neviděl?
To je dobrá otázka, ale nemám na ní bohužel příliš jasnou odpověď. Pokud stojíte jako zástupce v konstelaci za nějakou součást systému (například člena něčí rodiny) skutečně v té chvíli prožíváte pocity, které nejsou vaše – máte vnitřní pocity toho, koho zastupujete, i když o něm nic nevíte. Popravdě řečeno nikdo neví, jak je to možné. Důležité ovšem je, že to funguje. A dobrá zpráva je, že konstelace fungují i tehdy, když tomu člověk nevěří a má o nich pochybnosti. Trocha zdravé skepse není vůbec na závadu.  Já osobně beru fakt, že nevím, proč to funguje, jako součást své praxe – brát věci (nebo život), tak jak je, i když třeba všemu nerozumím.
 
Kdo ten koncept objevil? A jak na to přišel?
Systemické konstelace, tak jak je dnes známe, jsou konceptem německého terapeuta Berta Hellingera, původně katolického kněze, který působil v padesátých a šedesátých let minulého století v jižní Africe. Naučil se jazyk Zulu a seznámil se s rituály tohoto národa a s jejich vnímáním rodinných vazeb. Tato zkušenost, společně s vlivem psychodramatu Jacoba L. Morena, transakční analýzou Erica Berneho, gesalt terapií a prací psychiatra Ivana Boszormenyi-Nagy (který popsal skrytou loajalitu a potřebu vyváženého braní a dávání v rodinných systémech) jsou považovány z hlavní zdroje vzniku konstelací. Za metodu, která přímo předcházela Hellingerovým systemickým konstelacím je považována rodinná rekonstrukce americké terapeutky Wirginie Satir.
Při zkušeností s touto metodou ale můžete rozpoznat i další inspirační zdroje či souvislosti – například taoistický princip co nejmenšího konání nebo zenovou ochotu přijímat bez posuzování to, co je, a tak, jak to je.
 
Proč ses vlastně rozhodl se konstelacemi zabývat?
Než jsem se seznámil s konstelacemi, měl jsem za sebou asi deset let zenové praxe a semináře kvantové metody Franka Kinslowa, konstelace jsem vnímal jako pokračování nebo rozšíření této praxe. Na konstelacích mě navíc přitahovala jejich elegance a určitá estetika. Navíc se konstelace jaksi samozřejmě spojily s tím, jak jsem se vyvíjel jako spisovatel – s rostoucí tendencí „nevymýšlet si příběh“, ale pouze se příběhu otevřít a přijmout ho. Ale ta nejdůležitější odpověď je prostě ta – viděl jsem a zažil, že konstelace velmi dobře fungují. Působí velmi jemně, ale účinně - dávají lidem svobodu, posilují je, spojují je s jejich kořeny – umožňují lidem „být ve své síle“. Nemusíte mít dokonce ani žádný konkrétní problém, aby konstelace působily – někdy prostě způsobí jednoduše toto – „nic mi nebylo, a teď je mi ještě líp“.
 
Jaké Tvoji klienti nejčastěji kladou otázky, které chtějí řešit ?
Nejčastější jsou vztahové problémy. Je to asi to první, pro co se tato metoda nabízí (třeba maminka má pocit, že jedné ze svých dcer nedává dost lásky, někdo má potíže při hledání partnera, někdo má naopak problém s tím, že jeho vztahy jsou jen povrchní a krátkodobé). Ale konstelace jsou funkční pro celou řadu jiných „zakázek“. Lze s  jejich pomocí řešit otázky karierní, finanční i úplně osobní.  Jednoduše řečeno, konstelace jsou použitelné na cokoli, co si klient (a já) dokážeme představit jako systém. Občas dělám i konstelace, jejichž zakázkou je třeba vznik nějakého uměleckého díla. Jsou kolegové, kteří dělají politické konstelace. Pro mě nejvíce fascinující jsou konstelace „pro pokročilé“, kterým se říká pohyby duše. Bývají často beze slov, změny se manifestují jen v jemném pohybu. Zadání pro takové konstelace bývají často velmi osobní a týkají se subtilního nastavení naší mysli. 
 
Třeba ...?
Tohle se těžko říká někomu bez zkušenosti s konstelacemi. Ale zakázka pro takovou konstelaci může být třeba – „ chci být víc věrný sám sobě“.  Chápu, že to může znít trochu zvláštně.
Možná  bych se styděla či bála řešit před cizími lidmi své niterné problémy.
Účelem konstelací není nějaké rýpání se v traumatech a tragédiích nebo v odžívání nějakých bouřlivých emocí. Konkrétně u rodinných konstelací jde o akceptování rodinného systému a našeho místa v něm. Není cílem konstelace odhalovat nějaká strašná tajemství ze života vaší babičky.  V konstelacích se opakovaně ukazuje, že v historii rodiny ani v našich životech neexistuje nic tak strašného, aby to nakonec nevedlo k míru (k souladu), když se k tomu člověk postaví čelem – s respektem, ale bez posuzování a hodnocení. Cokoli se stalo, prostě patří k životu. A upřímně, v konstelacích jsme si všichni rovni a naše problémy jsou si velmi podobné. Pokud by přesto bylo pro někoho nepřijatelné řešit svou zakázku ve skupině lidí, může si samozřejmě domluvit i individuální konzultaci.
 
                                                                                                Více na www.konstelace.org